podrobná pravydla snadnopysu – návrh verze 1

• pravydla nejsou závazná, jde spýše o doporučeňý. každý múže psát jak chce.
• základňý doporučeňý je srozumytelnost. pyšte tak, aby to pro ostatňý bylo srozumytelné. přy mluveňý také múžete huhňat, ňykdo vám pak ale neporozumý…
• y je pouze jedno. neňý mňeké aňy tvrdé y, je prosťe jen y. jako znak se použývá „y“. proč právje tvrdé y?
• čárky a háčky nad pýsmeny použývejte. jelykož neexystuje mňeké y, je potřeba psát háčky y tam, kde v pravopyse zmňekčovalo mňeké y. (např. ďýťe ťy smrďý)
• znak e s háčkem nepoužývat, v mluvené řečy se nevyskytuje. Nahrazovat háčky nad předcházejýcýmy pýsmeny (ďeťy),  psát „mňe“ (mňeřeňý), „pje, vje“ (pjenkava,pjekňe,vjeta).
• velká pýsmena se nepoužývajý, aňy na začátku vjety.
• čárky se použývajý tam, kde v mluveném projevu odďelujeme čásťy vjet od sebe. v tomto přýpaďe se pýše všude, y před a apod.
• tečky, otazňýky, pomlčky apod. se použývajý, stejňe jako hlas yntonuje přy mluveňý.
• je-ly nejysté, jaké pýsmeno ve slovje použýt, je možné použýt obje varyanty (svatba – svadba, ze stolu – se stolu). dúležyté je vždy pravydlo srozumytelnosťy.
• chceme ly zdúrazňyt, že jde o název čy jméno, múžeme použýt uvozovky.
• u s kroužkem se rušý, použývejte pouze ú s čárkou.

a to je  vše, nycméňe jde zaťým o prvňý verzy. pyšte návrhy na upřesňeňý pravydel.